Šašek

Modrý pohled nevinný,
co dělá z pouští krajiny.

Krajina srdce hornatá,
lidé tě milují.

Že by kousek duše-zrezavělé nůše,
láska tady pramení,
svět nepřijme znamení,
šaška v pravou chvíli.

Šupiny si postavily,
oči srdce-kamenná,
díra z pekla šílená,
co tvůj úsměv nalíčený,
není stejný jako ženy,
cos líbal když jsi nebyl šašek,
bez šminek a křivých masek,
mejkap šašků zakryl vrásek-tisíc,
bylo her a masek,
abys šaškem byl,
krev jsi vypotil,
víc litrů jak šest,
šest křídel z krve,
šaška chtělo nést.

Jedna láska jedna vráska,
já viděl tebe co skrýváš v barvách,
pravý život na mě sáh.

Usměj se šašku ještě jednou,
jeden úsměv jenom pro mě,
jsem tak sám ve vlastním domě.

Budem kamarádi,
co dřeva splaví lásky trosky,
v srdci lidé chodí bosky,
v domovech u šašků.

Po cestách svatých bolí nohy,
lásek stohy nebolí,
děkuji ti za to šašku,
srdce mé už nevzlyká.

Proto že jsi šaškem šašku,
jsi v duši v roli poutníka.

Která barva tvoje šašku,
která je tvá oblíbená,
když ti někdo srdce z těla,
trhá lásko zaživa?

Vím to šašku,
kreslíš srdcem,
jak se k šašku dospívá,
ať housličky hrajou mollem,
píseň šaška-doznívá…