Umírám žízní, stoje u pramene

Je to jako by mi někdo utahoval smyčku kolem krku
Prudce mi buší srdce
Toužím tak mocně vlastnit - aspoň maličko
Natahuju ruku a dotýkám se prsty toho něčeho
Tak tajného
Naprostého tabu, šílenství, bláznovství

Můžu to mít, ale...
Nemůžu

Protože někdo si to nechce připustit
Bylo by to šílené a nepřijatelné a nemělo by to budoucnost
Postrádalo by to smysl, veškerou logiku
Kterou se snažíme za vším najít

Ne, prostě to nejde
Ale když proletí myšlenka s otázkou: ,,Co kdyby?"
Zaplašíš jí jako dotěrnou mouchu
Kterou bys nejradši navždy zabil

Je to utrpení vědět
že myslíš na to samí
že ve skutečnosti to víš a máš stejný pocit
že tě to stejně nahlodává někde uvnitř

Ale ne!
Zapřeme to!
To už přeci nejde!

Ve strachu pohřbíme své sny, naděje a štěstí
Ve strachu budeme si lhát
A jakoby ironizovat

A jednou
Třeba bude purpurové nebe
A nebo
Se stane něco nečekaného
Pak si budeme rvát vlasy
A nenávidět se za strach
Který nás (hlavně Tebe) pohltil