Toulání

Snovou tou krajinou proplouvám bez tíže,
šlehnutím proutku se ocitám v hlubinách.
Přede mnou řeka a převozník po mě sáh,
na krku houpá se řetízek-bez kříže +

Pohledem smutným řekl si o minci,
stříbrem se blyštěla,než jsem ji upustil.
V oparu mlhavém kovově zazněla,
radu dal na cestu,dřív než mě opustil.

Na cestu ,ze které nebylo návratu,
víno jsem vypil a v pravdu se měnilo.
Na cestu ponurou,na cestu bez zvratů,
v hlavě mi žhnulo a v krvi mi pěnilo.

A jako Dante toulám se podsvětím,
nepřijde čas,kdy křídla svá roztáhnu.
Nepřijde čas,kdy do výše vyletím,
pohledem svým,tu smutnou zem obsáhnu.

Dávno už naději ztratil jsem v temnotě,
zemřela poslední,chutnala slaně....
čelo mi hoří a zesláblé dlaně,
epitaf vepsaly o mojí samotě .