A jsme v tom

Ano, milý floutku,
sedím tiše v koutku,
i já mám ráda svůj klid,
tak mě prosím nech už být.

Přemítám tu o životě,
o lásce, hněvu, strachu, slotě,
přemítám tu o nás dvou,
a hle, pochybnosti vytanou.

Co já cítím? ptám se sebe,
sama, s Tebou či bez Tebe?
Máš mě vůbec ještě rád?
Nebo jsi jen můj kamarád?

Jak je život unáhlený,
chození, sex a pak pleny,
a už máme děcko hravé,
kam se na to tvůj plat hrabe.

Aspoň máme na chleba,
ostatní je netřeba,
jen když máma dítě kojí,
pyšný otec v zádech stojí.

A že jsme to rodina,
chudá, ale z Kolína!