Procitnutí v kotli

Ač se to může zdát podivné,
procitl jsem za zvuků tvrdé hudby,
odhodil jsem plášť z pohádek,
otevřel jsem oči a spatřil svět.

Do dáli poslal všechny sestřičky,
smyšlené osoby které si na to jen hrají,
lásku oplácení posměšky,
protože milují tisíce jiných.

Procitl jsem za zvuků železné panny,
pod modrou oblohou bez hvězd,
trošku jiný člověk ze mě se stal,
do povzdálí jsem odsunul strach a bolest.

Ač se to může zdát podivné,
nebyl to sen, byl to včerejší den,
už ty lidi nepotřebuji, vlastně ani jsem je nepotřeboval,
hrají si na něco co nejsou.

Odhazuji jejich světy plné přetvářky,
bolestných chvil při trošku piva,
tak si říkám nemám Vás už rád,
vy moc dobře víte, kdo jste.

Špinavé lidi se špinavou duší,
bez slitování a všeho okolo,
milují sebe a jiné protože jich jsou tisíce,
sbohem sestřičko, sbohem prokletá děvko…