Deziluze světa

Vztávám, a další den nicotný
Čeká na mě za dveřmi
Tam brutálně hřmí.
Demokracie umírá, chci být svobodný!

V tento čas se chci modlit,
ač nejsem věřící.
Mamonem občan měřící.
Kdyby jen občan, celý lid.

Každým nádechem zmírají miliony.
Lži skrývající války a hlad.
Umírání za nic, radioaktivní spad.
Nevinné kulky, nemůžou za to ony.

Demokracie již zdechla.
Bití otroků, boj se zbraní,
vizionářské myšlenky haní
tupá stáda opět poslušně poslechla.

Vydat se vstříc hrdinství.
Hájit principy svobody, i svým životem
Kdo se stává větším idiotem?
V tomhle tedy svět tkví?!

Jaká je má postava, co bych měl hrát?
Mesiáše, válečníka,
oběť nebo bezduchého řečníka.
Tma všude, mířím spát.

Usínám s nadějí, že zítřek bude moudřejší
Zahodíme předsudky, bratry sváru
Přestaneme poslouchat lháře v taláru
A princip lásky ovládne Zemi zdejší.

V to doufám, jistě jsem blázen
Dál člověk, člověku škodit bude
Křičet: negře, buzerante, jude!
Každý bude jednou nahrazen