O mě

Sedím na židli a hledím do zdi,
na prázdný papír píši tužkou,
jak můj život vlastně běží..
Co vše se událo za těch pár let,
co mě zranilo a co vrátilo zpět.
Přemítám si některé chvíle,
jedny jsou k smíchu,
druhé k pláči a já se teď rozhoduji,
kde vlastně začít.
Začnu pláčem, i když ten moc krásný není,
Ale občas přinese i uvolnění.
Můj život krásný se zdál,
než přišla jsem na rozcestí ,
kde cesta byla a trní na ní.
Bosé nohy po ní jdou,
a malá holčička potácím se sama tmou.
Z každým krokem tiše vzlyká,
polyká slzy a bolesti neuniká.
Bolest se jako dýka zdá,
proniká do srdce a jizvy zanechá.
Bolest si sebou stále nese a myslím,
že ji přes srdce už nikdy nepřenese.
Však nebudu psát o bolesti,
radši přejdu v smích
Ten přeci jen občas léčí šrámy na duších.
Ta krásná část mého života nevešla by se na pár řádků,
ale i přesto jsem šťastná,
že mi ty krásné vzpomínky zbyly na památku.