za svou fantazii nemuzeme.

Zdá se ti
O nás
/mně také/
Stydíš se za to?
Já totiž ne.
Protože – za svoji fantazii
Prostě nemůžeme.
Ne!
Také se mi zdá
že spolu
Jsme
/prostě jen to/
- a možná víc –
A leháme spolu
Do vlhký trávy
Na střeše z červenejch
Tašek.
A déšť
Je náš svědek
Když se oddáváme
- Pocitu štěstí /nekončícímu!/
Cítíme dotek jeden druhýho
Nejsme sami
Jsme dva
A víme to
Tak
Se za tu svou fantazii
Nestyď.
/Já se přece také nestydím!/.