S ženou jsem měl tuhle vádu,
prý jsem nedbal její radu.
Přišly hromy, přišly blesky,
následují třesky plesky.
Potom moje žena milá,
najednou se uklidnila.
Uznala, že chybuje,
špitla, že mě miluje.
Dostala mě na kolena,
je jak svatá Apolena.
Malý trest prý zaslouží,
hnedka si ho odslouží.
Neváhala holka zlatá,
do ložnice rychle chvátá.
Tam jsme spory neměli,
lásky jsme si hleděli.
No je to paráda, ještě, že nám ten život přináší tolik inspirace k naší tvorbě, máš u mě ST a :-D
11.08.2008 19:35:00 | jita.1965
Tak to bych se potají modlil za stále častější manželské spory a následné usmiřování :-D
11.08.2008 17:22:00 | Chancer
:o)).. asi to tak chodí, ale já to neznám...Že bych byla tak poslušná.?:o))
11.08.2008 15:18:00 | labuť
:) připomíná mi to doktora, který schovával jehlu za cukrle a hned bylo po bolesti, hezký a pravdivý
11.08.2008 15:14:00 | prostějenjá