Včera, dnes a zítra

Budík mi zvoní.
A já musím vztávat.
A hned u zrcadla si zanadávat.

Ten přízrak, co zahlédnu,
to je snad jen sen,
ale pravda je ta,
že už nastal den.

Napatlám na sebe trochu líčidel,
abych zamaskovala pár chapadel.
Připadám si jak pachatel,
co zavřeli mu holku
anebo, přesně tak,
jak upýr,
co chce vykrást krevní banku.

Mobil mi zvoní.
A já ho musím vzít,
abych se mohla pochlubit,
co jsem včera dělala a koho potkala.

Poznala jsem bezva kluka
až mi srdce puká.
Vypadá přesně jako ten,
kterýho jsem už znala,
ale problém je ten,
že to je asi jen sen.

Znala jsem kluka,
co na kytaru hrával
a rád mě mívával.
A ted znám kluka,
co na kytaru taky hraje,
ale nevím, zda mě miluje.

A odkud ho znám?

Včera večer byla jsem na koncertě
a
včera večer viděla jsem ho na parketě,
jak to na tu kytaru válí
až z toho dav dost řádí.
Z jeho místa,
usmíval se na mě.
A já z toho mého,
usmívala jsem se na něho.
O přestávce mi řekl dost pěkného,
zalíbil se mi tím ještě více,
ještě teď mi zrůžový líce.

Ráda ho mám strašně moc,
vzpomínám na tu včerejší noc.
Zítra setkáme se zas,
a pak znova
až to půjde stále dokola.
Snad!