Plynové opojení

Nerozhodným hlasem,
šeptám a naříkám.
Slova jsou pasé,
sedím a vzlykám.
Nechám se unášet,
touhou a sny,
cítím tu ucházet,
puštěný plyn.
Na svou zeď nářku,
připínám strach,
dopíjím flašku
už bez obav.

Čekám,
slyším jen sykot
jak hadí hlas,
který provokuje
dráždí a smrdí.

Tiše se prodírá,
k mému tělu,
život už nevnímám,
už na něj seru.
Je jenom jedno nebe,
je jenom jeden Bůh,
had už mou duši bere,
tak Bůh jen suď.