Kohout ráno když zacinká
Kohout ráno když zacinká
Polštář beze skvrn
tahy štětce kontur svléká déšť
po celém nahém těle
zahlcen
oparem
zpívám si tak šílenou
neřízenou píseň
osnovy odvrácené
vilnosti se chopící
rozkoší pumpující.
Chci hníst
chci patlat
dokud nezestárnou
kreace
zmatku.
Diář
v koutku odložen
oproštěn všech dat
nepopsaných
čekajících listů
bez kontur
bez maleb krás.
Však jeden z nich
první z tisíců
je mému srdci
čím dál blíž.
Pohlazen
modrým nebem
polštářem svítání
prost slz či ztrát
a to i tehdy
začnu-li z něj opatrně
číst
počítat
i psát.
Stalo se to jednou ráno.
Kohout kokrhá
začíná nový den
naznačil
co bych vědět měl.
Polštář jitrem
rosou pokropen
načechrán
korunkou voní
a zvoní
a zvoní...
Jitro
je mým novým dnem.
Korunko cinkající
díky ti nastokrát
já oplácím ti
úsměvem...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
opravdu skvělá: kdybych měl vypsat to nejlepší, zkopíruju jí sem celou
07.09.2008 22:01:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Nechme kohouty na pokoji:-)
Je to něco o předpokoji...
možná něco o duši...
mnohý z nás netuší
z více podstat jsem složeni,
tak proč se držet při zemi:-)
12.08.2008 19:55:00 | spare
Mno, pro mne je to zajímavá básenka, má hodně do sebe, je to celkem aj myšlenkové, také mne kdysi budíval kohout, ovšem nevím, zda-li bych se dle něj řídila a vstávala :o)
12.08.2008 19:03:00 | NikitaNikaT.
a co když je to ouplně inej kohout :-)))). Třebas Frantina Kohout-Nováková? A nebo ten v podvědomí? No co já vím :-)))).
12.08.2008 18:38:00 | cevert
Každý den přináší něco nového a když je to krásné, je to dvojnásobný dar! :o))
12.08.2008 18:38:00 | labuť
Jsem také nesmírně vděčen za každý krásný nový boží den, ale pronikavý a probouzející hlas kohouta po brzkém slunce východu na západ bych hnal :-D
12.08.2008 18:22:00 | Chancer