Já, beze mne, o mně, se mnou...

Nebe se bledě modralo
A za obzorem zlátlo
Slunce honem chvátalo
Z trávy rosy skáplo.

Vstříc vší té nádheře
A prohranému osudu
Pro ohnuté páteře
Zde já truchlit nebudu.

Každý sám a každý za sebe
Svou cestou ve svém světě
Společné snad jen to nebe
Jenž zrána kvete zlatě.

…moderní svět s sebou nese jistá úskalí
...abychom je zdolali:
…člověk samostatný – je úspěšný
…a život vede útěšný
…vzor každého pracovníka
…ze samoty na vás dýchá!

V uzavřeném prostoru
Cizím vstup je zakázán!
Ticho vládne – bezesporu
Zamezeno zkázám

Všichni jen pro své ruce
pro svou dobrou náladu.
Pro každé zlomené srdce
já smutnit již nebudu.

Můj život je mi vším
Má tvář je ta milovaná
Problémy ostatních neřeším
Sebou jsem plně zaměstnána.

...z dřívějších zkušeností mnoho vím
…a lidem zkrátka nevěřím
…lépe je mi samotné
…jediné mé já je hodnotné
…než zraňována být
…raději druhé ochudit!