Sorry

Prázdná budova, staré nádraží a prázdná špinavá místnost,
Stála jsem ve dveřích, přemýšlela, přepadla mě zoufalost,
Bouchla jsem s dveřmi sic tak aby to nebylo moc nahlas,
Naproti dveřím, rozbité okno, dívám se, svět není jen plný krás,
Sedla jsem si doprostřed místnosti, hlavu sklopenou, po tvářích stékají slzy,
Kde jsou ty hezké vzpomínky, to snad hezkých chvil bylo jen pár, a tak strašně mě to mrzí.
Psala jsem dopis, ještě dnes, jen nenašla jsem ta správná slova,
Vlastně to bylo jen jedno slovo, to co slýchávala jsem znova a znova,
...
Trvalo dlouho než jsem ji sehnala, ale vyšlo to a teď konečně budou všichni šťastní,
Možná ne hned ale po čase, zvyknou si, už neuslyším :,,Tak konečně zhasni!,,
Udělala jsem snad tisíce chyb a zdaleka nepoznala tolik odpuštění,
To snad ty chyby byly tak strašné že jimi zklamaní byly zaslepení,
Ani kdyby milion krát za jejich odpuštění prosila bych, nikdy bych se ho snad nedočkala,
...
Po tvářích ještě nepřestaly stékat slzy, jen z myšlenek vytrhla mě nedaleká siréna,
Už jsem tentokrát stoprocentně jistá, teď už neřeším žádná dilema,
Hledím na ni, ona leží vedle mě, čeká co přijde, vím to, ale ona se nebojí,
Zatím co já mám trochu strach, mě rány na srdci dávno se nehojí,
To já přece vím,...
Ještě jednou jsem vstala a do ruky vzala tlustou fixu, stěna mi tu posloužila jako papír,
Ano, znovu jsem napsala to slovo, přece to co jsem psala dopisu, možná teď v duši nastolím si mír,
Možná ne a možná ho už nikdy nenajdu, ale člověk přece ví, co je naděje,
Naděje, že možná jeho život není jako němý film, ten bez děje,
Opět sedím s pohledem na ni upřeným a přemýšlím co stane se v příštích minutách,
Už se snad ani netrápím, jenom jsem trochu zmatená, a začal padat sníh,
Co? Proč právě teď, to mě však z míry nevyvede, pak z mých úst vyšel krátký smích,
Rozhlédla jsem se dlouze po místnosti a v hlavě opět spoustu myšlenek,
Pak pohled mi sjel na ruku, kde třpytil se, byl od mámy, stříbrný prstýnek,
Sundala jsem ho a vzteky s ním mrštila z okna, další záplava slz, ne řekla jsem si dost,
Už ani jedna slzu z oka nepustím, už nejsem smutná a zoufalá, teď mám zlost,
...
Pořád leží vedle mě, nehýbá se, jak by mohla, není přece živá, je černá a hezky se leskne,
Je krásná, nechtěl mi ji dát, ale já věděla jak to říct, snad po ní teď trochu teskne,
Dívám se z okna a ...mám ji z ruce, ani nevím že jsem ji ze země zvedla,
Trochu zmateně jsem prohlédla zásobník a ano, nezklamala,
Plně rozhodnutá jsem otevřela pusu a pak už jen uslyšela hlasitý ...výstřel,
Naposledy jsem otevřela oči, uslyšela blížící se rychlé kroky, pak se pohled zastřel.
...