Za zdí

Prýskají těla
pohřebních váz,
mazlavé listí
kluzko pod kříži,
strnulý mramor,
zvrhlá přímost brojí
proti křivkám životů.
Hojivé bělmo nebe
vysoko nad hřbitovem,
tam po chvílích smutku
čiré duše vyvěrají.

Ticho léčí nebožtíky
důstojnou řečí věků.
Tu a onde cídí hříšné nádoby
brusným rounem žalmů
nadhvězdná spravedlnost,
kameník vtesal v pomníky
minuté znaky, v něž rozplynul se člověk,
táhlý nářek chryzantém zbyl
a veverky shlukují a chápou se
ramen prstnatých topolů.
Pode vším sivý den
a vážné mlčení
roubené jalovci a závětrnou zdí.

U východu rezavé kvílení.
Zaběhlé děti a nemytí psi.
Krvavé slunce, co žaluje.