PÁN ZLA

Neopodstatněný důvod a já zlo k sobě lákám,
to jest proč zrovna já se temnotě dávám,
proč kříže jiných jsou jako mé vlastní,
ten křik, strach a strašné utrpení.

Narozen v temnotě a zrozen v poselství,
pro mně má význam, sám-li jsem pocestný,
což nikdy se nemohly najít stejné cesty,
já musím brát do rukou nešťastné cizí osudy?

Mně dělá to dobře, když on či ona zlo páchá,
svou práci dělám stejně dobře jako každý jiný co si mně žádá,
a velmi rád, věřte mi, já beru sílu druhým,
jak ledabylé, ale cožpak se svým soustem dávím?

Celý svět o němž já rozhodovat chci,
mám v dlaních svých a v rukou mně zradil cit,
touha jenž ovládla všechny kouty mýho království,
ta touha, když já z lidí vyrvu srdce za plného vědomí.

Ale načpak se zaobírat těmi prostými otroky,
já, jenž má moc převelikou sílu tmy,
když nebe je černé a tak rudě svítí měsíc,
to ta poezie, ten prostej lidskej chtíč.

Ta vůně krve, jenž mi způsobuje potěšení,
stejně tak, když si mohu vychutnat poslední pohlazení,
duši vysaji z vás, za svým cílem já jdu,
ale kam, když mezi mrtvými si razím cestu?

To už tak bývá já nemůžu nikomu druhou šanci dát,
když někdo prosí o odpuštění, já musím se smát,
lidské činy dokola jen napravuji,
ale přál bych si, za ten malý dík jim, nemalé odměny.

Pro mně samotné zlo je jen obrazem špíny,
co někdo si vymyslel a dnes jdou za mnou černé stíny,
na váš hrob položím věnec temných růží,
teď nevím proč, je-li to mé nebo vaše prokletí.