Slepec

Nad těžkými pražci z pískovce mlčíce s hlavou plnou myšlenek
jde postava, snad kmet, či stařec,
S hlavou vzpřímenou však o hůl opírajíc, míjí výklenek
kráčí pomalu a našlapuje s přesností, je znalec.
Třímajíc v jedné ruce hůl a v druhé svíci
pomalu kráčí dlouhou chodbou, nepohne se byť jen o píď stranou
Skrz okno nasvícen je večernicí
paprsek její mu problýskne za hlavou.
Ještě dva kroky přesně klapnou o zem s ozvěnou
jak lopatky na vodním mlýnku pro děti
pak s vrznutím se staré dveře otevřou
klika cvakne a podobna jest hříběti.
Stařec se s výdechem ohne pod futry a vstoupí do dveří
počítá kroky než dojde k posteli
pak zhasne svíčku a zalehne do peřin
je těžké být slepcem, můj milý příteli.