Nadosmrti

Má milá je krásná jako obrázek,
co já u sebe stále nosím
a napadá mě spousta otázek,
a proto tě moje milá prosím,

nemusíš jít se mnou zrovna k oltáři,
jen buď dívko celý život se mnou,
tvá přítomnost vždy krásně rozzáří,
náladu mou jinak temno temnou.

Já miluji tě celým tělem svým,
já miluji tě celou svojí duší,
celičký já jsem jenom tvým,
ani nevíš jak moc ti to sluší.

Sluší ti, když se něžně červenáš
a cudně k zemi vždycky oči klopíš,
jak moc tě mám rád to přece znáš,
tak proč polštář slzami teď kropíš?

Nejspíš nebudou to slzy ze žalu,
toho se mnou mnoho nezakusíš,
žalu je jistě se mnou pomálu,
a tak dojetím z lásky plakat musíš.

Tak otři svoje tváře uplakané,
a nebo ti je raděj otřu já,
asi nevíš co se nyní stane,
nyní už jsi nadosmrti má!