Bolest nikdy nezmizí...

TYS trn, jež v oku mi bodá,
ten, díky němuž nevím, co je svoboda.
TYS ten, do jehož těla bych
psaní žiletkami psala,
ten, kterého mít ráda,
bych si lhala.

TY jsi ten, díky němuž
má nenávist roste
- nezná hranic,
nezná konce -
a Tvou duši černou
bych propustiti chtěla,
by byla volná,
bez odporného Tvého těla.

Tvůj pohled mě zabíjí,
mučí a trápí..
Tvůj hlas už raděj pomíjí,
už nezatíná své drápy.

Tvé dotyky - nože, jenž bodají mě,
jsou jako rýč,
co kope pro mou duši hrob.
UŽ NE!! CHCI PRYČ!!
PRYČ Z TĚCHHLE HNUSNÝCH DOB... S TEBOU!!