Třináctá komnata

Za obzorem tohoto světa,
srdce létá za horizontem očí,
zpěv slunečnice,
tvé řasy z oblohy,
srdce z notového klíče,
a podpis bolavý.

Zpěvy tak blízké,
Nebe se sklonilo,
dotek heřmánku na srdce,
blízko i daleko,
nic mezi tím.

Síla lásky,
co za provázky,
stáhla Nebe s kusem tebe,
na louku ke cvrčkům,
co umí písně Boží,
srdce z hlíny tvoří,
ta malá zvířátka.

Lásku nevidíš,
láska jen zpívá,
v rozporech života,
kde ticho bývá,
kde tma je ze světla a andělé s křídly.

Jak lidské bytí i bytí Boží,
v světy se noří,
myšlenka v srdci,
co miluje neznámé,
jen v srdci poznáme.

Vystřelená láska,
k tobě miláčku,
tam na oblacích z tajemna,
ty víš co říkám,
ty víš na co myslím,
kdy srdce letí jak splašené,
aby už tam bylo,
co od mládí snilo,
v hlubinách komnaty třinácté.