Rozednění

Krev jí stéká po polštáři
ruka sjede dolů
každý si sám život maří
staví si svou celu.

Celu pevnou jako skála
proč to vlastně dělá?
hází svůj život za hlavu
krev z polštáře smyla.

Ani skulinka pro trochu světla
takové je její srdce
vše světlé z povrchu smetla
svět je pro ni zrádce.

Jakýsi stín obarvil oblohu
na tu nejsmutnější šeď
kdo ocení moji snahu
kdo osvěží jí paměť.

Paprsky slunce
mají neskutečnou sílu
proto jim věř
a připoj ruce k dílu.

I ta největší černota
jde sluncem prozářit
není to žádná novota
chce to jen umět žít.

Proto hoď smutek za hlavu
a žádné otálení
stoupni si k oknu a čekej jen
než přijde rozednění.