Až budu tuhej

Až budu tuhej

Budu se někde v noci na rohu třást.
A přemejšlet o tom, jestli snad není lepší krást
Než žebrat
Pro další den.

Kolem stáda lidí -
Uvnitř však umíráš
Sám, osamocen.

Jako vždy.
A pokaždé jako niky předtím.

Hejbu se na hraně.
Kolem půlnoci vylejzám ze svý kukaně
A šílím
Pro další den.

Žrádlo ve chřátnu -
A přec nenasycen.

Možná...
Možná, je třeba přestat možná říkat.
Za všechno se holt musí někdy pykat.
Dřív nebo teď-

A všechno souvisí se vším
A všechno je součástí něčeho dalšího.
Ovšem neví se čeho.
(Ale když už se modlíš, modli se ve jménu svýho a ne JEHO.)

A vůbec vpravo hleď!

Ale co není sranda,
Je umřít sám.

Jako zloděj.
Jako vykradač.
Jako žebrák
Plnej smetí vysavač.

Na rohu ošumělé ulice.

V pouzdru na cigarety mám testament.
Vyškrábanej na krabičce od sirek.
Jestlipak má aspoň pravda na pravdu patent?
Myslím si, a vzpomínám jak tohle řekl Mirek.

Jen až budu tuhej,
Nebudu věčně druhej.
Jen až budu tuhej,
Nebudu tak nějak vůbec....

A teprve pak to přestane jít ztuha.
Ten však rum je ta správná vzpruha.
A jako převrácená slova nějakého zlotřilého soudruha
Říkali: Mučit se, mučit se, mučit se!

Hej!