TOBĚ...

Tobě,
jenž do duše zabydlels
a nechceš z ní ven...
Léta plynou, ty zůstáváš,
bohužel uvnitř jen...
Kdysi byls řekou - dravou a nezkrotnou,
tvůj proud mě strhával - aniž bys chtěl.
Pak z řeky stal se rybník,
kde voda stojí a zahnívá,
ty topíš se v bahně
a nemůžes prolomit hráz,
která tě pevně drží a svírá.
...Asi zešílím!!!...
Jediné, co jsem kdy chtěla,
bylo být šťastná.
A to přeci není dost dobře možné,
když chci být vláčena proudem,
a zatím kotníky v potocích máčím
či úplně mimo vodu jsem a prach z cesty dýchám!

.... a řeku vězní rybník!

Lepší je mrtvý být než nemilovat...

... myslím, že ani netušíš,
kdo celou svou drzost sebral,
aby slova do celku dal.
Slova a bolest.
Ozvi se, chceš-li a víš-li komu...