Na křídlech pegase...

Jen moci Tě obejmout
a společně odletět
na křídlech pegasů
-však Ty víš.
Svět obeplout,
moře smutku přeletět,
pryč od hlasů,
jen stále výš...
Jak říci víc,
jak najít
ta správná slova?
Dívám se na Měsíc
a v očích mám slzy,
prosím, tak řekni to
ještě znova...
Jen se nadechnout
a napsat pár písmen
plných barev duhy
uprostřed té černě.
-Proč to nejde?
Jen se nadechnout
a zbavit se té stuhy,
co dusí mne věrně?
-Proč to nejde?
Tolik myšlenek a slov
míhajících se tmou,
tolik myšlenek a slov,
způsobených Tebou.
Na křídlech bílého pegase
tiše se usmívám,
poletíme kam vítr nás zanese,
už na nic se nezeptám...
Děkuju...