Točím dál svou káču

Sám se sebou,
rozmlouvám
zpívám
usínám.

Sám se sebou
a svou představou,
buduji budoucnost,
buduji sny.

Jsem nenasycen přítomností,
jen zažívám minulost,
v duši svojí osobnosti,
myslím na věčnost.

Z darů mého života,
rozbalil jsem jenom strach,
ač člověku se podobám,
házím na zeď hrách.

Je nekonečno předsevzetí
a spousta slibů planých,
nechci na nebevzetí,
a žít tam někde v ráji.

Chci na sklonku života,
ohlédnout se s radostí,
než předstoupí porota,
odsoudíc mě k marnosti.

Zážitky mi nevezmou,
ty jsou uvnitř mojí hlavy,
snad pod nimi neklesnou,
na židle u popravy.

Směji se,
čtu si ze svých myšlenek,
usmívám se
pláču,
ale pro vás na venek,
točím dál svou káču.