Jiný svět...

V žaláři zlomených srdcí,
daleko ve světě Stínů,
tam, kde žijí padlí vlci,
kde už necítíš vinu.
Daleko odplout
po řece nostalgií
a za ruce chytnout,
anděla bez nadějí.
Zavřít oči a nechat
si znovu narůst křídla,
konečně jednou nikam nespěchat,
a jen si užívat přítomnost vlastního světla.
Ta stříbrná záře,
vychází z Tebe,
Tvé nadšením svítící tváře,
jako by polhtily celé tohle nebe.
Jen se usaď,
do loďky Nadějí,
klidně se usaď,
už Ti nic udělat nesmějí.
Nechat se vést večerním vánkem
s melancholickou písní na rtech,
nechat se ukolébat poklidným spánkem,
po všech těch nekonečných strastech.
Mezi zlatými lekníny,
já tiše budu Tě vést,
cestu prokopávat kameny,
jen abys mohl poklidně kvést..
Jen neděkuj...