Anaret

Bez žízně růži z Jericha,
nesla jsi v očích, které plály
Nevěda, že květ usychá,
když pyšná láska v mořské dáli,
naráží ústy na korály

Svou cestou šla jsi zmatená,
trousíce slzy, jež se zdály,
být nuzným darem tomu králi,
jenž osmahl ti ramena,
a život ? ...složka bezcenná.

Svou patou sedřenou jsi popel stírala.
Po žalu přítomném ses naučila ptát.
a pláčem Diany ses pohnout nedala,
když domů do Řecka, tě chtěla šípy hnát.

Tvá růže zemřela, zmar lásky z Jericha
a vše, co bylo dřív, již nelze vzíti zpět,
též ty jsi odešla, pryč je tvůj vlahý ret
a já tu zůstal teď,
šeptajíc do ticha,
sám jméno Anaret