SVĚT BÁSNÍKŮM

Teď hned svět změnit chtěj,
marná sláva se promění v děj,
ve frontách dlouhých stojí,
a ze slov příběh staví.

Píšou básně ve verších,
čas nezastaví ve dveřích,
patří lásce, tobě světe,
jejich sláva přesto kvete.

Chtěj radost básním dát,
nezdarem to nechtěj vzdát,
hrdost život dává, tobě vzal,
překonávající překážky on nachystal.

Jejich pera se před ničím nezastaví,
mezi sebou jak blázni bojují,
každý chtěl by se stát básníkem,
papír se plní s dalším řádkem.

Vítr šeptá jejich básně,
na konec světa kraje jasně,
posílá je zas o něco dál,
s hvězdou ve dlaních si každý přál.

Jdou sami a hned,
s perem v ruce jako led,
běh na dlouhou trať mají,
zda nepláčou, se sebe ptají.

Slovy nacházejí myšlenky,
ve verších nejsou jen skutky,
někdy ale postrádají lidskost,
ty slova, hledají lehkost.

Rodí se v nich síla,
ty světe odpouštíš, kde je ta víra,
řeka slz a nářků je plná,
co bylo se už nekoná.

Běh na trať dlouhou,
jdou do boje s tmou,
dnešní tvůrci, co přijdou vhod,
do dnešních krutých dob.