Čtu Tvoji báseň

°°

z oblohy
černé cáry
jako na scéně
zapomenutí

neznělý popěvek
. . . smutků . . .
čtu ve Tvých básních

Víš
někdy
projdu se s dětmi alejí
a tichý říční proud
mi polaská srdce
. . . i duši . . .

dá mi nadechnout

odplaví bolesti světa

a stín stromů
rámuje odraz města ve svahu

tatínku . . .
. . . máme ještě drobečky . . . ? . . .
volají děti . . .

Labutě důstojně čekají u břehu
a já vnímám tep života
na zápěstí podané ruky času

Je to jiná scéna
. . . bělostná oblaka nad hlavou
ve větvích na slepou bábu
slunce si hraje

. . . zaslechneš padat list . .
a přes řeku zní Chopinův Mazur
Dějeství dnů časem psaných
. . . na promenádě generací . . .

chutnám ticho
v kratičkých pauzách
mezi doušky
jako bílé víno
ze svahu pod Pavlovem . . .

°°