Otroci režimu

Otroci režimu

Viz jak stačí jen párkrát vycenit zuby,
posbírat pár těch chodících těl,
ti i přes dech smrti jenž táhne ti z huby,
spíš půjdou s tebou než ku hlavním děl.

Tak nabyls tu masu co pro ti nám štveš
a říkáš že chyba je hluboko v nás,
tu masu jenž činí jak zrovna řveš
však slyší snad někdo tvůj srdce hlas?

Ten srdce hlas Marx dávno umlčel,
A Masy to srdce pomalu dusí.
Nevinní plní pak místnosti cel
Když otroci režimu ztrácejí duši.

Ti bezduší tvorové tak vládnou národu,
přes velký Gottwaldův našeptávač,
A zvolna ubíjejí ty se zbytkem rozumu,
Prázdnými frázemi přes zesilovač.

Prázdnými frázemi jimž sám Gottwald nevěří,
blýskají na lepší zítřky
A kdo snad přemýšlí že proti udeří,
vyhnán jest od živých zadními dvířky.

Však nemnoho jedinců bez fanatismu
Přežilo těch hrůzných několik let,
Však rač žijí život v převleku komunismu
Než odhalit pár pravdy vět.

Když zjevně se začíná rozednívat
a lidé zas mohou částečně žít,
poslán je k nám až z Ruska kat,
useknout radost a života klid.

Zas žijem jak psi a s vlastnostmi ovcí,
hle že by přec někdo stále šel vpřed?
Zajisté - rychle jsou vysláni lovci,
odstranit Havla – snad jediný vřed.

Sic umlčeli ústa- srdce neutlumí,
Tak pomalu vzrůstá pár dalších k povědomí
V čele s Havlem jenž odpykal svůj „trest“,
Znovu se nadechují svůj názor vznést....

...děkujeme Vám pane Havle a pane Kryle kteří jste byli ochotni nasadit do boje za demokracii své životy, a dále pak děkuji pánům Šimkovi a Grossmanovi, Svěrákovi a Smoljakovi a ostatním, kteří do doby tohoto kulturního temna vnesli aspoň trošku humoru.