Kuličky

Znám mnoho druhů kuliček,
jsou z různých látek a barviček.
Mám jich všude kolem plno,
setřídit se mi je chtělo.

První jsou z olova, černé jak noc,
Těžké a zbytečné, naštěstí není jich moc.
Raději se jim vyhýbám, jen náladu mi kazí,
myšlenka na ně mě na zádech mrazí.

Druhé jsou hnědé a ze dřeva,
mezi kuličkami jsou většina.
Potkávám je na každém kroku,
však emoce necítím z nich ani trochu.

Kuličky modré a skleněné tvoří třetí část,
čím více jich poznám, tím menší je ke světu má zášť.
Vždy náladu dokáží mi zpravit a zahnat temný žal,
vím, že jim mohu věřit, za to bych ruku do ohně dal.

Nejkrásnější ze všech, je kulička má jediná,
křehká jako drahý křišťál a celá je sytě červená.
Nikdy ji nepotkat, nevím, kde bych dnes mohl být,
už dávno jsem si uvědomil, že nemohu bez ní žít.

Jsou všude kolem mě, jsou součást mého žití,
ty malé kuličky, jsou podstatou mého bytí.
Spustu jich ztratím a spoustu jich najdu,
budou tu vždy, než posledního cíle dojdu.