Příběh

V černých šatech oděná
Bolestí dívka zlomená
Neumí se smát
Nechce si na štěstí hrát

Uzamčená v kobce vlastní mysli
Nevěří na lásku a na nesmysly
Lidé hledí naň skrz prsty
Smutek může rozdávat plnými hrstmi

Jak smutné je vidět ji zaživa umírat
Měla ho ráda a měl ji rád
To však nedalo mu právo ji tu zanechat
V černých šatech oblečenou
Do své mysli uvězněnou