Výlet

Jednoho letního dne,
vydali jsme se na výlet,
že má být pěkné počasí,
přece nebudem doma zahálet.
Vyjíždíme brzy z rána,
trasu máme vytyčenou,
v půli cesty překvapí nás,
uzavírkou nečekanou.
Objedem to jiným směrem,
v mapě marně hledáme,
dochází nám trpělivost,
už hodinu slepě bloudíme.
Konečně jsme našli cíl,
užijem si krásný den,
spousty zážitků a fotek máme,
domů se vrátit, zbývá jen.
Obloha nás nemá ráda,
začne ždímat co týden šetřila,
silnice jsou nebezpečné,
voda se na ně vylila.
Ve volnatu cítím neklid,
v očích vidím neštěstí,
jak zachovat mám klidnou hlavu,
vždyť vezu své nejbližší.
Strachem se třesu,
auto mě přestává poslouchat,
tu rozum od někud se vynoří,
tak začínám mu naslouchat.
Dál jedu rychlostí želvy,
ostatní derou se přede mě,
tak si jeďte, blázni nedočkaví,
já chci cítit se bezpečně.
Tak pozdě domů se vracíme,
stroj začne mít náhle hlad,
na dálnici vypoví mi službu,
to už není možné snad.
Procházka po krajnici,
ta pumpa tu někde musí stát,
po celém dni jsem unavený,
už chci být doma a spát.
Nakonec vše dobře dopadlo,
zbyla mi vzpomínka dobrá
na den plný akce a vzrušení,
lepší než sedět doma.