Kvinde

chci snídat když se sešeří
ráno si chystat večeři
časy se mění
co bylo už dávno není

a za sklem v mojí kredenci
na žlutých fotkách vetřelci
tváře jsou cizí
a úsměvy v dáli mizí

možná na začátku nebyly žádný chyby
a ty se pořád ptáš kam zmizely mý sliby
smet jsem je se stolu se smetím vyhozený
kolikrát říkat mám
to je tvý věčný nekonečný uklízení

vždycky je důvod k lítosti
a nový jiný starosti
tady nebo jinde
ať dám nebo nedám kvinde

jsem vlastně dobrák od kosti
má tvář je plná radosti
mám peněz jak želez
a charakter barvy nerez

pod tvojím polštářem kapesník ubrečenej
jenom já cítím se tak nějak uvolněnej
je pozdě poslouchat rady na usmíření
je konec tyátru
v mý náruči předplacený místo není

holím se když se sešeří
snídám studenou večeři
jsem pán svýho chtíče
a žádná nemá mý klíče

bohatý osamělý muž
snad jsem to někde slyšel už
nečtu inzeráty
nekupuju karafiáty

přešla mi přes cestu vstoupila do života
nebo já nadbíhal byl jsem za idiota
ledy se pohnuly nebo zemětřesení
amnézii teď mám
v uších mi zní ortel doživotní odsouzení