Rýmy a nerýmy

Lednové ráno
přišlo v červnu
titanik mých naději
šel ke dnu

v trnkových keřích
vařící se káva
do sutin horkých písků
leje se láva

hlavonožci plži moře
ždímou suchou kůži novin
a přes nejeden bludný kořen
spějí zpět do svých rovin

okázalá pamrpnáda
tlukoucího kladiva
rozbíjejí hlavu
paráda, po úderu zašita

květnající banda hrušek
útočící na jabka
jadýrko jim hezky tluče
sezobneho ta, kavka

tak to vidíš
drahý brachu jak se slova
k sobě pojí
proto pustit uzdu sobě
občas já se trochu bojím