Za slunných nocí..

Pod návalem slz padám
do spánku hlubšího než oceán
a nekonečně brouzdám
bosýma nohama v ledu.

Špičkami prstů páru nabýrám
až s posvátnou opatrností
a k vrnění ulehám
jako siamská kočka.

Postupně procitám na úpatí kopce
v chudý sen plný krajek
a ústvit mi pomocí ovce
obrušuje bosé paty láskou.

Pomalu s lehkými obtížemi
zvedám se k prahu,
snad hvězdy pomůžou mi
a koně shromáždí.

Přeplněna zmatky
zahájím veškeré své snažení
a přes moje námitky
usedne do zbroje saň.

Kolikrát vysloví moji
motlitbu posmrtnou
a jak hluboko svoji
pustím děvu k moci?