Slaměný blues

našla jsem slaměnej klobouk
lez po něm velkej šedej brouk
byl na věšáku v altánu
já zahlídla ho po ránu
když přišla jsem se nadýchnout

uprostřed půdy stará skříň
s úctou ji ráda obcházím
myslím že ze dřeva není
čeká tu na pohlazení
když jdu se večer nadýchnout

na půdě nebo v altánu
večer a nebo po ránu
jsou věci které hovoří
stejně je někdo odloží
jdou do sbírky šedejch krámů

ráda si zpívám starý blues
i když je líný na můj vkus
ráda si zpívám po ránu
když dýchám vůni altánu
i když mám ještě mladej vkus

v noci na půdě plný hrůz
si taky zpívám tohle blues
a tak zpívám pavučinám
a strach ten jenom předstírám
když jdu se večer nadýchnout

kdo dýchá a nic nevnímá
ten se mnou teď blues nezpívá
kdo ví jak voní v altánu
slaměnej klobouk po ránu
i skříň na půdě plný hrůz
tak ten si zpívá tohle blues
i když má ještě mladej vkus