Vdova
Vdova
Seděla a vzpomínala na zápraží
Vedle sebe černou kočku
Hladila ji jemně silnou paží
Na sousedku hleděla po očku
V poledne, kdy slunce praží
Sedávala v chladné kuchyni
A s chybami na vizáži
A s pletením ve skříni
S krutou pravidelností pokládala
Kytici na rodinnou hrobku
Horkou slzu v oku zatlačovala
V duchu povykládala trošku
Každý den s plechovou konví v ruce
Osvěžila své pestré záhony
Dodala jim větší nádech punce
Uklidňující vliv měly nesporný
Zrdcadlo viselo nad umývadlem
Jediné v celém domě tichém
Aby nezalétla pohledem
K tělu s velkým břichem
Krátké letní šaty poskládané
Úhledně do bílé komody
Květinovým vzorem prokládané
Na staré již nejdou do módy
Na bolavá záda a klouby
Postěžuje si sousedce o berlích
Když setkají se pod podloubím
Když ulpívá jim oko na brýlích
Seděla a vzpomínala na zápraží
Na mladá léta, na zlatý věk
Žít jinak již se dávno nesnaží
Na sebe má jenom vztek
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
A právě tohohle se na stáří obávám. Snad se toho nedožiju nebo budu mít hodně dobrých vnoučat :-)
25.08.2008 11:48:00 | Chancer
No na mě jsou nektere rymy dost nesmyslne...treba , jak seděla v kuchyni s pletením ve skříni :-)
to je dle meho klasicky pripad toho " musim tam neco napsat, aby mi vysel rym" nekdy je to bohuzel poznat.. mozna se mylim,ale pusobi to na mne tak
24.08.2008 15:56:00 | saddova
ST! je za obsah, má to svoju myšlenku, krátký děj, je to celkem poutavé a mi se to líbí, nutilo mne to číst dál a dál ...
24.08.2008 12:07:00 | NikitaNikaT.
