Vdova

Seděla a vzpomínala na zápraží
Vedle sebe černou kočku
Hladila ji jemně silnou paží
Na sousedku hleděla po očku

V poledne, kdy slunce praží
Sedávala v chladné kuchyni
A s chybami na vizáži
A s pletením ve skříni

S krutou pravidelností pokládala
Kytici na rodinnou hrobku
Horkou slzu v oku zatlačovala
V duchu povykládala trošku

Každý den s plechovou konví v ruce
Osvěžila své pestré záhony
Dodala jim větší nádech punce
Uklidňující vliv měly nesporný

Zrdcadlo viselo nad umývadlem
Jediné v celém domě tichém
Aby nezalétla pohledem
K tělu s velkým břichem

Krátké letní šaty poskládané
Úhledně do bílé komody
Květinovým vzorem prokládané
Na staré již nejdou do módy

Na bolavá záda a klouby
Postěžuje si sousedce o berlích
Když setkají se pod podloubím
Když ulpívá jim oko na brýlích

Seděla a vzpomínala na zápraží
Na mladá léta, na zlatý věk
Žít jinak již se dávno nesnaží
Na sebe má jenom vztek