Cestou od řeky
Cestou od řeky
Večerem vracím se.
Od řeky,
které minulé jsem dala.
Cestou pryč...
Já něčeho se
(a něco) vzdala.
Za obzor
slunce se uschová,
obloha modrá
bude nachová.
Jdu loukou.
Sama...
Tráva mi tiše roste pod nohama.
Koníci vyskakují,
v dálce bažant křičí,
nebem chomáčky vaty plují.
Jsem lehká
volná
ničí
Svět je náhle čistý.
Téměř svatý.
A mě se nechce...nechce se mi vrátit.
Od řeky,
které minulé jsem dala.
Cestou pryč...
Já něčeho se
(a něco) vzdala.
Za obzor
slunce se uschová,
obloha modrá
bude nachová.
Jdu loukou.
Sama...
Tráva mi tiše roste pod nohama.
Koníci vyskakují,
v dálce bažant křičí,
nebem chomáčky vaty plují.
Jsem lehká
volná
ničí
Svět je náhle čistý.
Téměř svatý.
A mě se nechce...nechce se mi vrátit.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskKomentáře
Do chomáčků z vaty
dá se leccos zabalit,
nikdo není svatý,
pocit-nechat to a jít
občas každého napadá
a není to žádný hřích,
když láska v srdci uvadá
a křik touhy ztich...
Však někdy cesty otázek
dostanou nás na kraj skály,
pak těžko jít zas nazpátek,
když jsme to samy vzdaly...
I nebe má své stíny...
25.08.2008 09:03:00 | Levandule