Morena

Morena

Muž i děti klidně spí.

Spí, a sny si sní.

Jen paní máma brzy vstala, ven na dvorek ona se však, vyjít

obávala.

V předsíni váhavě postává, ke dveřím ucho přikládá.

,,Divné zvuky z podedveří, mně se více zpronevěří.

Venku černočerná tma, není zvykem brzy z jara!", kohouti mlčí ve stodole.

Nechce se jí jíti na pole, které jinovatka zamrazila. ,,I já hloupá!

Dveře od dvora jsem zavřít zapomněla!", paní máma bědovala.

Kabátec a šálu přeci si jen nasadila.

Nikoli šálu, nýbrž teplý šál. Chladný vítr venku vál.

A tlusté sněhu peřiny zakryly jarní maliny.

,,Co to! Venku zima vládne, počasí je chladné!

Už jaro má býti a zahrádka se probouzeti!", paní máma zkoprněle na zahradě stála.

Vtom se totiž zlá babice za plotem ukázala.

Její háv byl černošedý a obličej smrtelně bledý.

Hospodyně zalekla se, jak spatřila stařenu.

,,I ty hloupý člověku, nevynesli jste morenu!", zazněl její krutý hlas.

Na zahradu sesypal se, ještě větší mráz.

To už muž ve dveřích stál, a děti v domku opodál. ,,Hej, ty hej!", křikl muž.

,,Od našich dveřích jdi pryč už!"Babice se zasmála a prošla brankou blíž.

Děti zatím zadním vchodem do neznáma letí.

Něco nesou ale sebou. Není to jen pouhé smetí.

Babice však neotálí, na zahrádku už se valí.

Kudy projede, tam je led.V domku bude brzy....Hned!

Děti upalují k řece. V dáli už ji vidí přece.

,,Stůj!", křikne paní máma na stařenu.

,,Stůj a vrať se, odkuds přišla, tady jsi nezvaný host!"

Babice se otočila.

,,Teď toho mám akorát dost!"

Zatím děti u řeky s panákem zastavují.Do vody se hodit ho akorát přichystají.

Zlá stařena Morena se k paní mámě sune.

Natakuje kostnaté ruce.

Paní mámě čím dál více rychle bije srdce.

Děti dole u řeky poslání naplnily. Zlou figuru Moreny do vody zahodily.

Ta s výkřikem posledním změnila se v šedošedý dým.

Tohle nebyl pouhý rým, nýbrž příběh skutečnosti -

jak neblazí můžou být ti nezvaní hosti.

---