Hledící ke hvězdám

Kde jsi se tu vzala, černovlásko
Jsi snad hvězdné dítě zapomenutých dnů
A dávných epoch předalekých galaxií
Že Tvůj křehký zjev skrývá ocelovou vůli

A roztomilá hlavinka s ústy věčně k úsměvu připravenými
(A očima pronikavosti kovoobráběcích laserů)
Ukrývá Vesmír celý spoutaný Einsteinovými rovnicemi
S galaxiemi tančícími v důstojně pomalém rytmu
Neposednými mlhovinami a zrádnými supernovami
Exploze kterých však stvořily i atomy našich těl
(U Tebe v zvlášť působivém seskupení …)

Nelekají Tě ani plné tajemna černé díry
Před nimiž dosud klekla i fyzika
Tvá představivost pohrává si s nimi
Jak s přítulnými mazlíčky domácími
A mysl Tvá sviští hyperprostorem
S odvahou Galaktických admirálů
Po drahách korábů mezihvězdných