Růže a trny

Jako loď z bitvy když se vrací
černý mrak pluje oblohou,
tak vysoko, že ani ptáci
doletět k němu nemohou.

Na přídi kormidelník sivý
stojí a zírá do dáli,
spaste svou duši, všichni živí!
S nimi jsme dávno prohráli!

Už ani spěch nás nezachrání
před vojskem v pekle stvořeným.
Kopyta koňská duní plání,
než zahubí je temný dým.

Otázku prostou položili:
Chceš zemřít, nebo v míru žít?
Každý snad pozná v pravou chvíli,
kdy kartu čas je obrátit.

Odvaha dnes se nevyplácí,
ztratil vše, kdo dnes zaváhal.
Zbabělec možná čest svou ztrácí,
alespoň ale dýchá dál.

Naposled meče vzduchem sviští,
nepřítelův je láme smích.
ON vybírá, kdo padne příští.
Až nakonec hlas boje ztich.

Jak hojivý zpěv na krev padlých
snesla se mlha modravá.
Tisíce květů růží zvadly.
A trní pouhé zůstává.