Pocity

Na co jsou mi přátele,
když je ani nepotřebuju?
Na co jsou mi přátele,
kteří mě stejně neposlouchají?
Když jim chci něco svěřit,
tak stejně někam utečou.

Proto své pocity můžu vykřikovat pouze do tmy,
jen tam mě nikdo neuslyší a nebude se starat co mi je.
Nikdo neuvidí mé slzy plné zlosti a smutku,
nikdo neuvidí,jak se trápím.

Kdy konečně najdu cestu pryč,
od těch lidí,
kteří jsou stále mými přáteli?
Kdy se budu moci podívat,
že o mě opravdu někdo stojí?
Kdy mě konečně někdo vyslechne
a řekne vím co cítíš?

Řekne mi už konečně někdo
pro koho mám na tom světě ještě být?
Řekne mi někdo jednou ty slova
mám tě rád?

Ale věřím tomu,
že mi jednou někdo podá ruku
a stane se mým přítelem.
Bude na něj spolehnutí
a vyslechne vše co mu budu chtít říct.
Věřím tomu,že jednou přijde ten den
a někdo řekne Mám Tě rád.