Vzpomínka na Slovácko

Nebe dalo modré kamení,
louky květ a jitro píseň ptačí.
Padl hrozen k mému rameni,
jako hlava znavenému spáči.

Ještě vidím meruňkový sad,
navždy zůstane mi vzpomínka ta.
Tenkrát jsem si mohl natrhat,
plné kapsy vonícího zlata.

Nikde u nás nevoní!
A když chlapci pyšně zpívajíce,
vjeli tryskem do vsi na koni,
otřásly se všechny okenice.

Durancie, réva, meruňky,
ty snad jinde dozrávají,
když sáhne však zpěvák na strunky,
poznáš teprv krásu v tom kraji.

U nás tančívá se pomalu,
písnička je brzo dozpívaná.
Na Slovácku tisíc cimbálů,
vyhrávají až do rána.