Chyby minulosti...

Zima tělo objímá
bezesná noc skončila
spánek v prostoru
snad zastrašen tmou
smutkem
bolestí...

Horký čaj v šálku
hřeje ruce
snad rozpustí
i smutek duše
slunce rozzáří oči
odežene bolest...

Na vše je prý řešení
jen na chyby minulosti ne
a tak se vracejí

nepřehlédnutelné
s úroky uvědomění.

Nebyly vědomé
měly čistou myšlenku
nedopustit se omylů
které bolely
mě samotnou

tehdy...

před lety...

Někdy byly nespravedlivé
já vím...
ze špatného úsudku
z velké snahy nepochybit
někdy jen sobecky neprohrát...

Dělat to tehdy jinak...
bylo by to teď jiné?

Nebo bych
stejně jako dnes
toužila mít někdy
na srdci brnění
aby odvracelo rány
které bolí...

Jsou to ty
mnou kdysi vyslané?