Prší

Den se sklání k západu,
a šerem se odívají městská zákoutí.
Do oken i dveří domů,
vstupuje klid večera.

Z nebe se spouští nostalgický déšť,
tiše bubnuje do kostek dláždění,
odskakuje od kol aut;
a kdo poslouchá:
jakoby slyšel letní klavír.

Ulice zývají prázdnotou,
je jen slyšet vlak,
který veze noc;
noc nových nadějí.