Nenažraný rak

Nejsem schopen plnit své sny,
asi se ubírají jiným směrem,
v proudu času kdy zlé jsou dny,
naplňuji duši častým hněvem.

A tak uhašen větrem jak svíce,
uhašen a vnořen do vody,
srdce mi bije už trhá plíce
žaludek plave jak na moři.

Zrak se mi zakalil nevidím nebe,
sluch náhle oněměl neslyším křik,
do morku kostí mráz se mi dere,
v oku to zajiskří náhle mám tik.

Co se to děje s mojí schránkou,
proč mě tak náhle opouští,
proč zdraví odchází postraní brankou,
vnitřně jsem vyprahlý vysušen na poušti.

Tiše se rozpadám v zemitý prach,
tiše jen s bolestí sobě vlastní,
člověk co neležel na marách,
může jen doufat a smutně si zasnít.