Tetřev

mám postel z palysandru
v ní jak z mramoru žema
někdy chce jenom handl
někdy opuštěná
a tak na svým sólo vandru
napodobím tetřeva

dost bylo lásky a dost bylo rozchodů
jak lehce běžím teď samotný do schodů
mansarda v podkroví pro dva se nehodí
na velký posteli svý tělo odhodím
už si zas užívám vysněný svobody
jen rozum s city má častější neschody

zas ožívá palysandr
cítím vůni dřeva
a z mramoru není klandr
směje se z něj žena
a do ticha mýho vandru
slyším výkřik tetřeva

láska je tanešnice trochu unavená
někdy se opře více o mý nahý ramena
vtančí mi do podkroví točím se kolem ní
kdy usne nikdo neví probudí se k poledni