Konec tyranie

Pod kopyty duní zem,
vojsko volá:"My už jdem!"
Země saje číci krev,
sok se bije jako lev.
Na obloze krouží sup,
zloděj nese si svůj lup.
Město padlo, domy hoří,
temný mrak se nad ním tvoří.
Všude válejí se těla,
a tu hlava, co korunu měla.
Nový panovník se mračí,
jedno město nepostačí.
Půjdem dál a budem bít,
dostanem co budem chtít.
A tak šli a drancovali,
dokud všechno nezabrali.
A pak někdo řekl:"Dost!
Ten chlap nemá žádnou ctnost.
Zbavme se ho jednou provždy,
ukončeme tak ty vraždy."
Byla noc a měsíc svítil,
král na koni vstříc záhubě se řítil.
Ráno v tratolišti krve,
leží král, jak jeho obět prve.
Dnes radostí všem srdce bije,
je konec válkám, konec tyranie!