Temným lesem

Úzkost, strach i pohrdání,
přepadly mě znenadání.
Pocity v nás občas skryté,
mysl zaplavily hbitě.
Chce to sebeovládání.
Jsem snad ještě svojí paní?
Kráčím hustým lesem dál,
i Bůh by se tady bál.
Paprskem mi měsíc radí,
bludičky mě z cesty svádí.
Jen ten tlukot srdce mého,
je v tom něco podivného,
jako by mi radit chtěl:
nevěř roji lesních včel.
V tepu města, v rytmu lesa,
nedosáhnu na nebesa.
Únava i odhodlání,
co mi k cíli stále brání.
Odkládám i zbytky sebe
na rozhraní pekla, nebe.
To vše, zdá se ovšem málo,
pokoř se, nezkrotná skálo!

Snad se mi to všechno zdálo...